Osmnáctiny - zdálo by se, že krásnější narozeniny nemohou být. Pro náš soubor ovšem dosažení tohoto mylníku moc šťastné nebylo. Po dlouhé době, kdy naše snažení zastavila pandemická vlna koronaviru, se s příchodem léta zdálo, že už zase bude vše ve svých kolejích. Jejda - jak jsme se mýlili.

Čekalo nás navázat na přetržené divadelní zkoušky hry Agnes Belladone, plánovali jsme petanque a těšili se na případná divadelní představení. To prvé a druhé vyšlo báječně. Pak nastal podzim a s ním přišly dvě poptávky na divadelní představení.

První byla z pražského klubu ROSA, kde žádali Dívčí válku. Pravda je, že už jsme ji dlouho nehráli. Jako principálka jsem nažhavila všechny dostupné komunikační kanály, které na členy a bývalé členy mám. Nakonec se podařilo sehnat kompletní obsazení. Menší zádrhel nastal s poptávaným termínem. I toto se mi nakonec podařilo vyřešit ke všeobecné spokojenosti, tedy pokojenosti organizátorky festivalu, herců a hereček našeho souboru. Nesnáším rčení "hodit do toho vidle", ale jak to jinak slušně popsat. Nejprve nám onemocněl představitel Bivoje. Byla to sice prekérní situace, ale i tento zádrhel jsme nakonec rozmotali díky Markétce, která se podvolila roli převzít, byť na oprášení textu měla cca 14 dní. Když už se zdálo, že vše je zalito sluncem, byla domluvená doprava revizit, tak jsem si poprvé vžitě hodila ony pověstné vidle. Týden před představením jsem vážnš onemocněla a alternaci na roli Vlasty nemáme. 

Podobně jsme museli také zrušit představení v Pískové Lhotě. Moc se všem omlouváme. Ale rok 2021 skutenně pro nás nebyl tím nejšťasnějším. O to větší důvod máme se těšit na letošek. Ovšem začátek roku ...... (ale o tom snad raději příště)