V.O.S.A. - Vosí úl: Divadelní škola
Tak to jsme my, V.O.S.A. na podzim 2009 A tohle jsme my, V.O.S.A. na podzim 2012 VOSÍ ROJENÍ - Kopečkovic - Kopeček VOSÍ ROJENÍ - Mrazík - Baba Jaga VOSÍ ROJENÍ - Mrazík - Marfuša Dívčí válka - scéna s duchem V levé poledne - kankán V levé poledne - "Já ti dám stará!" V levé poledne - My jsme kluci od koltů... Červená Karkulka - toto je spíš vlk Jak to vidí ryby z vody - "... a pak s tím jede a jede ... " Pohádka v Dětském domově Nymburk - Lesní víla Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - bába Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - dědek Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - čertice Jak to vidí ryby z vody - "Nazdár kamarádi ..." A léta běží - Antónie a Berta Upečené štěstí - Čarobaba Gvendolína Upečené štěstí - Král Jonatán II. a vévodkyně Gvendolína

Navigace

Poslední články

Statistiky

žádný



Náhodník

Kalendář akcí

<< Prosinec 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Žádné události.

Login via Facebook

Login via Facebook

Počí­tadla

Počasí

Hiearchie článků

Divadelní škola

Září = HURÁ DO ŠKOLY! Do školy se vydali i členové našeho souboru. Mohli jsme si připadat jako prvňáčci. Jednak jsme do školy šli s velkým očekáváním a také jsme divadelní školu absolvovali poprvé. Prostě byla to naše premiéra a premiéry k divadlu patří. I když jsme herci amatéři, tak cítíme zodpovědnost k vám divákům a rádi přijímáme nové výzvy a zkoušíme něco nového. A že jsme toho za jeden víkend zkusili (tedy spíše vyzkoušeli) dost!

 

Vnímáme se ....V pátek 22. září se osm statečných našeho divadelního souboru vydalo až k Hradci Králové do obce Černožice. Na místě nás již očekávala lektorka Lucka (více o Lucii zde). Počáteční nervozita, která se nás držela cestou, začínala opadávat ve chvíli, kdy jsme se s Luckou seznámili. Pro jistotu, aby v někom z nás nepřetrvával pocit nervozity dlouho, jsme si přivezli dostatečnou zásobu růžového vína. V každém případě víno prolomilo počáteční vzájemný ostych a začal herecký trénink. Orientace v prostoru, ovládání dechu a mluvidel, reakce na kolektiv - zajímavá cvičení, která nás ohromě bavila, přestože to byla pro nás novinka.

 

Lucka nás překvapila - svým elánem, pozitivním přístupem, nelámala nad námi hůl a dokázala z nás vydolovat téměř maximum, i to herectví. I když jsme si původně mysleli, že si sáhneme až na samé dno, tak tomu nakonec nebylo. Všechny aktivity měly svůj smysl a důvod. Téměř u všeho, čím jsme prošli, byla zábava, zasmáli jsme se a pobavili. Hráli jsme beze slov - celým obličejem, očima, ústy. Netušili jsme, co všechno lze vyjádřit pouhým slovem, jedním gestem, jedním pohledem. 

 

Nejvíc podnětná byla práce na tvorbě inscenace jako takové. Tehdy jsme poznali, co je hlavní achillovouDěláme, i když jenom ležíme patou našeho souboru a proč všechny naše snahy o novu inscenaci končí ve ztracenu. Při naší dosavadní práci jsme nedokázali od sebe oddělit dvě zásadní věci - obsah a režii. Dostávali jsme se tak často do slepých uliček, že by nám to mohl závidět i Jára Cimrman - propagátor slepých ukliček. Mnohaměsíční práce na nové hře přišla vniveč a zkoušení nové hry jsme předčasně ukončili. Pod vedením naší lektorky jsme v malých skupinkách dokázali vytvořit tři scénky, na které jsme velmi pyšní. Stačilo k tomu jednoduché zadání situace, halda neuspořádaných rekvizit (to je synonymum pro bordel Usmívající se ) a spacák. Na nás bylo vytvořit příběh s pointou. Dokázali jsme to, i když principálka byla chvílemi na zhroucení a podléhala malomyslnosti. 

 

Sobotní večer jsme strávili s Luckou a jejím stejně sympatickým manželem v místním hostinci "U Saze". Mohli jsem v klidu u dobrého piva rozebrat celodenní snažení a vzájemně se podělit o pocity. Na cestě domů - tedy na ubytovnu - jsme si vyzkoušeli i jednu z odpoledních her na postřech a vnímání okolí. V půlnoční Hlubočnici hodně hluboký zážitek. Hra na Samuraje je prostě skvělá. 

 

Co říci závěrem? Velké díky patří Lucii, která nás toho hodně naučila. Ale hlavně nám vlila hodně optimismu do žil a odhodlání konečně dotáhnout do konce další připravovanou hru. Rozhodně to nebylo poslední setkání s Luckou a vrátíme se na další kurz. To je naše cesta! 

 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Související články

Vygenerované za: 0.41 sekund
4,545,386 návštěv