Kopidlno - co dodat? Představení se líbilo, ale ti muži... Na rozdíl od Úmyslovic, kde představení proběhlo naprosto hladce a nemám tudíž téměř co o něm napsat do kroniky, jsme si to v Kopidlně vynahradili. Nebyli jste tam a nevíte o co jde???
Hra běžela celou dobu bez problémů. Bylo po country tanci, chlapi objevili zradu. Během jedné repliky Bill udělal delší pauzu než jenom "uměleckou" (prostě "ta jeho holka" je mu osudová od samotné premiéry). Načež Butch, který si je vědom toho, že výpadky textu nejsou u něho až tak neobvyklé a proto byl přesvědčen, že se čeká na něho, začal hovořit o prstech (Nevíte o čem je řeč? Dobře Vám tak - nebyli jste ještě na naší nové hře!!!) a tudíž posunul děj do samotného závěru. Ovšem ještě chyběly dvě písně chlapů a jedna dívek. Hoši se nedali vyvést z rovnováhy a pokračovali tam, kam to dostal Butch. Zde bych chtěla uvést na pravou míru jednu věc - není to tím, že by byli tak pohotoví, ale notnou chvíli vůbec netušili, že jsou někde jinde. Zato děvčata, shluklá u baru kolem Mary, začala nejprve třeštit oči. Když jim došlo, že přijdou o svou píseň, rázem se změnil úděs v úlevu, že nebudou muset zpívat. Málem jim to vyšlo, kdyby nebylo opět Butche, který najednu, když cítil, že pánům docházejí slova, zvolala "Bacha, holky jdou!", čímž udělal přesmyčku do míst, která byla vynechána a dal tak děvčatů šanci, aby si také trochu zazpívala. Zmatek teď nastal v řadách mužů, neboť jim došlo, že vlastně vše, co mají říkat po písničce, už řekli. Zde nastoupila principálka alias Mary coby "zvědavý invalida Karásek" a s úsměvem na rtech (to pro diváka, aby nic nepoznal) se vetřela mezi muže, aby domluvila závěrečnou scénu. Konec dobrý - všechno dobré. Alespoň tak praví staré přísloví. Myslím, že i v tomto případě se potvrdila jeho pravdivost. Akorát Mary nechala větší prostor pro závěrečnou řežbu a honičku. To aby ženský mohly veřejně dát chlapům co proto.
Diváci odcházeli spokojeni. Tedy až na jednoho, resp. na jednu. Byla tam asi čtyřletá holčička, která se vydržela se zaujetím dívat celou hodinu a půl. Když měla s rodiči odcházet domů, začala děsně bulet a dožadovat se dalšího divadla. Domů ji vlekli smykem. Milá neznámá holčičko, děkujeme ti za tvůj zájem! Potěší, když máme diváka, kterému se s námi líbí a nechce ani domů. A vy ostatní se přijďte také někdy mrknout. Ovšem v současné době zaučujeme nováčky a tak to vypadá, že nás dřív než v roce 2009 neuvidíte. Rozhodně sledujte náš web. Dáme včas vědět o dalším představení. Také máte k dispozici návštěvní knihu. Uvítáme Vaše připomínky a samozřejmě i pochvaly