"Zakoupilo se starší jeviště z Chotěšic nebo z Činěvse za 75 zlatých, které si půjčili od obce, aby jej ze zisku později splatili. .......... Hrálo se u Zahradníčků čp. 4 v domácí světnici, dále se hrálo u Letáčků čp. 27. Vstupné bývalo 10 až 20 krejcarů. Vybralo se 12 až 15 zlatých .......... Činnost tohoto spolku byla ukončena nečekaně r. 1879, když při požáru čp. 27 shořelo celé jeviště."

Z výše uvedeného textu kroniky obce Vestec vyplynul jeden podstatný historický fakt. Občané malé polabské vísky odstartovali fenomén tehdejší doby. Móda požárů na "prknech, jenž znamenají svět" během dvou následujících let dorazila do přibližně šedesát kilometrů vzdálené Prahy. Pokud se Vám zdá časový horizont nepřiměřený k uvedené vzdálenosti, je třeba si uvědomit, že tehdy byl nejběžnějším způsobem dopravy na voze (pro majetnější) nebo za vozem (pro ty druhé). Je zajímavé, že historici tento fakt dosud přehlíželi a soustředili se pouze na požár Národního divadla v Praze roku 1881. Snad je to tím, že na Národní divadlo přispěli i jejich předkové a na vestecké divadlo nepřispěl nikdo.

Z dalších zápisů v kronice se dozvídáme, že roku 1912 (v době, kdy lidstvo upínalo své zraky k tragické události, která se odehrávala tou dobou v Severním ledovém oceánu - vnímavý čtenář pochopil, že je míněno potopení Titanicu) dostal definitivu 30-ti letý učitel Čeněk Klásek. Jeho všestranné zájmy podnítily roku 1913 znovuzaložení ochotnického spolku ve Vestci. Pro tyto účely namaloval oponu s tématem "Libuše věští slávu Prahy". Bohužel, stárnutím členů ubývalo prvotního nadšení, a tak v dubnu roku 1923 bylo odehráno poslední představení. Zápis v kronice se již nezmiňuje o názvu hry.

Co říci závěrem? Snad jen, že činnost vesteckých ochotníků je neblaze poznamenán světovými i tuzemskými událostmi. Ty dokázaly na sebe strhnout větší zájem veřejnosti. A tak se přihodilo, že historie vesteckých ochotníků se odehrála za minimálního zájmu české a světové veřejnosti. Bez ocenění byly ponechány jejich zásluhy v dobách národního obrození, nepovšimnuty zůstaly za Rakouska - Uherska. Ani vznik 1. Československé republiky nepřinesl vesteckým ochotníkům zaslouženou pozornost. Konečně posuďte sami:

Existenci amatérského divadla vedle zápisů v kronice dokládají dobové fotografie.