V neděli 13. května 2012 se vydala skupinka pěti hereckých nadšenců na představení v poděbradském Boss Baru. Byli to Mireček, Milada a Ivo Ryšaví, Martin Bohuslav a Marcela Voňková, která jela jako technický doprovod. Na programu byla hra "Jak to vidí ryby z vody".

Sešli jsme se jako vždy před naší zkušebnou - skladem, kde jsme naložili potřebné rekvizity. Poté jsme se vydali na cestu směr Poděbrady. Po příjezdu jsme pracně naskládané rekvizity vyložili z aut a přesunuli k podiu. Poté zašla nejnáročnější a patrně nejnepříjemnější věc ze všech - stavění scény.

Ovšem to bychom nebyli my, abychom si jí nezpříjemnili různými vtípky. Úsměvy však mrzli při pohledu do hlediště a na hodinky zároveň, a také při jednom detailu, ke kterému se ještě vrátím. Půl hodiny před plánovaným začátkem představení byly v hledišti dvě divačky. V čase, kdy již měl Vydra (Miroslav R.) přicházet k vodě, to jest 19:30, se stav diváků prakticky nezměnil. Byli jsme požádáni, jestli hodinu nepočkáme, že lidi přijdou. A tak jsme čekali. Jak jsem si tak povídali a rozkoukávali se po salonku, upoutala Marcelu discokoule a hlavně to, že se neustále točí. Tato poznámka vyrvala z čekací letargie Martina. Všem přítomným ihned podal odborný výklad o základech fyziky, kterému rozuměl jenom on sám. Od vědy jsme se raději upnuli k zábavě. Někteří z nás využili čas k několika zápasům v místním stolním fotbálku a zbytek výpravy jim fandil.

Po hodině, kdy se již hlediště ne příliš, ale přece jen zaplnilo, jsme si řekli, že půjdeme hrát. A zde přichází na řadu ten nepříjemný detail. Když totiž Vydra nahodil pruty, tak zjistil, že ty atakují první řadu svými špicemi. Naštěstí diváci včas stihli uhnout a tak nedošlo k nepříjemnému okamžiku, to jest zranění diváka.

Co se týče hry, na pár lehkých škobrtnutí jsme jí zvládli v celku s přehledem. Nedošlo k trapnému tichu na jevišti. A musím zde také říci něco o divácích. Nebylo jich mnoho, ale dokázali, že počet není rozhodující a vytvořili parádní atmosféru, ve které se krásně hrálo. DÍKY MOC všem, co přišli. A speciální pozdrav zde posílám divákovi, který se iniciativně pustil do role jinak imaginárního Franty.

Po představení jsme všichni s dobrým pocitem balili své rekvizity a s pocitem dobře odvedené práce jsme se vraceli zpět k domovu. Někteří z nás do Prahy, jiní do Budiměřic a většina do Vestce.

Co říci závěrem? Snad jen to, že to bylo patrně nejvydařenější představení této hry vůbec. Doufáme, že takto budeme v této hře pokračovat i nadále. Koho již teď mrzí, že ho neviděl, anebo nemohl dorazit, případně chce vidět naše divadlo ještě jednou, zveme již na tuto sobotu, 25. května do Hrubého Jeseníka, kde na hřišti budeme opět hrát Ryby. Budeme rádi, když dorazíte.