Obvykle se soustředíme na nějaké chatě či jiném objektu, vzdáleném na hony od bydliště některého z našich členů. Letošní soustředění z tohoto trendu vybočilo, neboť nás ve svém paláci přivítala Marcelka. O tom, jak může být strastiplná cesta, jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Vzhledem ke studiu jsem musel dojet z Olomouce. Což je jak asi tušíte prakticky přes půl republiky. A vzhledem k tomu, že nejen na frontě, ale i na kolejích se situace mění každou minutou, můj příjezd se zdržel o hodinu.

Páteční večer:

Oficiální sraz byl naplánován na osmou hodinu večerní (ten jsem díky bohu a ochotnému řidiči – Miládce – stihl). Sešli jsme se v počtu šesti lidí. Jmenovitě principálka Milada, Martin (ten co hraje Ctirada), samozřejmě Marcela, Verča, Anička a moje maličkost, Ivo. Páteční večer jsme nakonec strávili rozebíráním videozáznamu ze zkoušky pohádky Upečené štěstí. Bohužel, elektronickou tužku jsme neměli, takže jsme si museli vystačit s pauzováním videa a ukazováním prstem. Podívaná to byla celkem veselá (ostatně zkouška je vždy uvolněnější). Následně skončila oficiální část, a my posíleni dojmy z videa, dojmem dobře odvedené práce a kvalitním vínem jsme se odebrali k zábavě, která se protáhla do ranních hodin.

Sobota:

I proto v sobotu ráno vypadal nejčerstvěji Mirek Ryšavý, kterého můžete znát z role Vojena a Častavy. I když se mu práce hospodského protáhla, byl patrně nerozpohybovanějším členem našeho souboru, který měl na plánu zkoušku nové hry Jelen v laguně. To nám se společnou snídaní zabralo celé dopoledne. Poté jsme se rozloučili s Mírou, který odjel za svými povinnostmi. Po obědě se skupina ve složení M+M (Milada + Martin) odebrala na cestu. Tento výjezd měl dva cíle. V Úmyslovicích dojednat detaily ohledně našeho představení Upečené štěstí. A také doplnit docházející zásoby nápoje královského, vína. Ostatní se v Marcelčiné rezidenci věnovali tvůrčí a přemýšlecí činnosti. Některé z nás to tolik strhlo, že se odebrali do říše snů.

Po návratu dvojice výjezdníků jsme se opět začali věnovat práci. Tentokráte to byla implementace podnětů z videorozboru pohádky Upečené štěstí. Pod touto frází se nachází činnost, kdy přejíždíte text a matně vzpomínáte, co že jsme si zrovna k té scéně říkali. Nakonec se nám podařilo dát hru dohromady a plní dobrého pocitu jsme se vrhli na vymýšlení Vosího rojení, které je na programu v červenci příštího roku. Debata to byla plodná. Ovšem většinou tzv. off-topic, čili jsme mluvili o věcech nepříliš souvisejících. Ale nějaké poznatky jsme si přeci jen odnesli. Následovala zábava, ve které jsme si dokonce i vyložili karty osudu. Některé to tak strhlo (zejména Martina), že jsme nad kartami proseděli půl večera. Poté jsme si zpestřili noc upravenými Activitami.

Neděle:

A přišlo nedělní ráno. Já osobně jsem si při něm připadal, jako kdybych měl hrát ve filmu o chodících mrtvolách. Při snídani jsme vymýšleli další detaily Vosího rojení. A abychom zabránili mluvení tzv. mimo mísu, začali se zapisovat pokuty. Tento návrh byl ale po čase zamítnut, neboť přibývaly spíše pokuty než nové nápady. Každopádně poté se diskuze ustálila. Tato činnost se táhla až do oběda, po kterém následoval konec našeho soustředění. Neobešlo se bez slz a dojemných proslovů. Nakonec jsme se nalodili do flotily aut, která stála před domem, naposledy si zamávali a vydali se na cestu.

Myslím si, že soustředění bylo fajn jak po osobní, tak po pracovní stránce. Při víkendu jsme si užili spoustu zábavy, super posezení s kamarády, legrácky, ale zároveň jsme dokázali udělat dost divadelní práce. Výsledky naší činnosti budete moci shlédnout převážně na červencovém Rojení. Doufám, že se těšíte stejně jako my!