Tak to jsme my, V.O.S.A. na podzim 2009 A tohle jsme my, V.O.S.A. na podzim 2012 VOSÍ ROJENÍ - Kopečkovic - Kopeček VOSÍ ROJENÍ - Mrazík - Baba Jaga VOSÍ ROJENÍ - Mrazík - Marfuša Dívčí válka - scéna s duchem V levé poledne - kankán V levé poledne - "Já ti dám stará!" V levé poledne - My jsme kluci od koltů... Červená Karkulka - toto je spíš vlk Jak to vidí ryby z vody - "... a pak s tím jede a jede ... " Pohádka v Dětském domově Nymburk - Lesní víla Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - bába Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - dědek Pohádka v Dětském domově Nymburk - 2010 - čertice Jak to vidí ryby z vody - "Nazdár kamarádi ..." A léta běží - Antónie a Berta Upečené štěstí - Čarobaba Gvendolína Upečené štěstí - Král Jonatán II. a vévodkyně Gvendolína

Navigace

Poslední články

Statistiky

žádný



Kalendář akcí

<< Březen 2042 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Žádné události.

Počí­tadla

Počasí

Hiearchie článků

Z deníčku amatérského herce

V sobotu 20. února 2016 jsme hráli představení Dívčí válka od Fr. R. Čecha v Nučicích uLidový dům v Nučicích Prahy.  Než jsme se však na představení vydali, museli jsme řešit otázku dopravy. Jediné ulehčení spočívalo v tom, že půlka souboru bydlí momentálně v Praze, a tudíž dorazili po vlastní ose.  Nás zbývajících 6 členů tedy začalo řešit onu otázku, jak se do Nučic dopravit včetně rekvizit. Jet vlakem bylo sice lákavé, nicméně velmi zdlouhavé a náročné. Nakonec se našli dva dobrovolníci, kteří poskytli své automobily a další dva dobrovolníci, kteří se chopili „kormidel“ a bezpečně nás dovezli až na místo.

Od začátku šlo kupodivu vše podle plánu.  Sešli jsme se opravdu ve 12:00 hod, jak jsme plánovali a před 13. hodinou jsme vyrazili (také podle plánu). Na první čerpací stanici jsme doplnili palivo i potřebné cukry v podobě sušenek a pak plni endorfinů konečně vyrazili vstříc novému zážitku.  Nejsme soubor, který potřebuje ke svému chodu nejmodernější techniku, a tak místo elektronické GPS navigace, seděl v každém vozidle vedle řidiče živý navigátor s papírem v ruce, kde byla vypsaná snad každá křižovatka, kterou jsme překonávali.  Vzhledem k tomu, že cesta i bez komplikací trvala skoro dvě hodiny, to byl opravdu profesionální výkon. Tímto děkujeme Miládce za vzornou přípravu.  Do Nučic jsme tedy dorazili zhruba kolem 15:00 SEČ. Po otevření dveří od auta jsem poprvé zalitovala, že jsem si nevzala sněhule a péřovku.  Nutno říci, že to byl citelný rozdíl oproti slunečnému Vestci u Nymburka, kde nebylo po sněhu ani památky. 

Našli jsme nebližší vchod do Lidového domu. Jaké však bylo zklamání, když jsme vzali za kliku a bylo zamčeno. Nakonec nás po chvilce čekání vysvobodil z nevlídného počasí správce místního kulturního střediska a s milým úsměvem nás pozval dál. Prohlédli jsme si veškeré prostory, které nám byly pro naši hru zapůjčeny, a posteskli jsme si nad tím, jaké by bylo hezké, kdybychom i my měli „u nás“ takové zázemí. Následně jsme postavili scénu, vypili si kávu a vzhledem k dostatku času jsme se rozhodli, že si zajedeme na pozdní oběd do nedaleké restaurace „Na Staré“ v Rudné.  To už se za námi dostavili naši Pražáci. Když jsme se vřítili do této hospůdky tentokrát již v početnější sestavě, číšník vypadal poněkud zaskočeně. O to víc, když jsme si objednali šest porcí kuřecího steaku na medu a ještě další tři různá jídla. Nicméně zhostili se toho s panem kuchařem dobře a my jsme se tak mohli kolem 17. hodiny s plnými bříšky vydat zpátky na prkna, která znamenají svět. Zde jsme se převlékli, proběhlo lehké osvěžení textů a mohlo se jít na věc.

Samotné představení probíhalo nad naše očekávání. Během hry se až na drobné přebrepty a lehká zranění nic závažného nestalo. Diváci se bavili a dávali nám to najevo. O to lépe se nám samozřejmě hrálo. Na konci nám bylo docela líto, že už je po všem.  Sbalili jsme rekvizity, poděkovali za vřelé přijetí, rozloučili se a s nabídkou dalšího představení ze strany nučického Lidového domu jsme se rozjeli domů. Někteří do nedaleké Prahy a ostatní přes nedalekou Prahu do dalekého Vestce.

Mireček, vedoucí vozidla č. 2 je rodilý Pražák a tudíž navrhl jinou trasu zpáteční cesty. Praha se bohužel od dob, kdy zde bydlel, trochu změnila a tak jsme si neplánovaně užili ještě krásnou noční prohlídku „celé Prahy“. Míreček nás totiž nostalgicky vezl místy, kde se dříve jezdilo auty a nyní jsou zde pro automobily "slepé ulice".  Nicméně jsme nelitovali a každý, kdo procházel noční Prahou, nám musí dát za pravdu, že noční Praha je zážitek vcelku nezapomenutelný.  Po té, co jsme se dostali do Horních Počernic, jsme se o svůj osud již nebáli. K vestecké zkušebně jsme dorazili zhruba kolem 22:00. Uklidili jsme rekvizity a pak všichni unaveni, avšak plni nových dojmů a zážitků, jsme vyrazili ke svým příbytkům.  

Zde bych ještě jednou ráda poděkovala všem, kteří zapůjčili svá auta, všem řidičům a navigátorům, oběma nučickým pomocníkům (správci a principálovi Martinovi), nučickým divákům (jejich jména neznáme) a hlavně všem hereckým kolegům.  Bez Vás všech by to nemělo smysl.

Pokud si ovšem myslíte, že tím mé povídání končí, jste na omylu. My jsme totiž ještě během dne stihli rozvinout nevinný návrh na letní výjezdní divadelní turné po řece, které bylo s nadšením přijato a nás teď čeká doladění detailů. Např. která řeka to bude, jaké představení budeme hrát, kde se k nám můžete přidat a spoustu dalších drobností.  To se ale dozvíte již v jiném příspěvku…. J

 

Své pocity zapsala Marcela

 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Související články

Vygenerované za: 0.60 sekund
6,850,777 návštěv