V neděli jsme absolvovali naši historicky první zkoušku pod vedením profesionálního režiséra Edwarda Tomase. Měli jsme totiž stále neodbytný pocit, že ač je hra "V levé poledne" vždy vnímána publikem jako bezva komedie, při které se třesou bránice, tak jí stále něco chybí. V tom nás utvrdilo i hodnocení odborné komise na přehlídce venkovských divadel "Klicperovy divadelní dny", které jsme se zúčastnili v dubnu 2010 a která nám vynesla doporučení na přehlídku do Vysokého nad Jizerou - bohužel neproměněné doporučení. Už tehdy jsme od poroty slyšeli, že se jim hra moc líbila a že se u ní skutečně dobře bavili, ovšem že jsou rozpačití z konce, resp. že hra vůbec žádný konec nemá a měli bychom se nad ním zamyslet. A tak jsme dva roky přemýšleli. Padaly různé návrhy, ale žádný se nám nezdál ten pravý. Teprve až tuto neděli jsme dosáhli kýženého rozuzlení. Lidi - máme konec! Nám to trvalo dva roky a Eda na to přišel během čtvrt hodiny a ještě ho s námi stačil letmo vyzkoušet! Během celého nedělního odpoledne jsme si vyslechli spostu dobrých rad. Teď je jenom na nás, abychom se jimi patřičně řídili. Pod vedením Edy celá hra rozkvetla a má patřičný spád. Konec konců všichni, kteří ji již viděli - a mnozí i několikrát - se můžete přijít podívat znovu a posoudit sami. Ještě bych ráda dodala, že Eda to pro nás udělal nezištně. Pro naše divadlo to není zanedbatelné gesto a věříme, že se ještě někdy dá přemluvit a zase přijede, aby nám do toho "kecal". Rádi budeme poslouchat! Nesmím také zapomenout ještě na jednu důležitou okolnost toho, že se nám nedělní zkouška vydařila. Jak jistě všichni víte, ve Vestci jsme odkázáni pouze na letní pódium. Proto jsme se obrátili na starostu Loučeně, pana Vinše, zda bychom nemohli zkoušku uskutečnit v jejich kulturáku. Vyšel nám velmi ochotně vstříc. Přestože na Loučeni byl právě Masopust a v sobotu večer se v kulturáku tančilo, byly prostory v neděli v pravé poledne ke zkoušení vzorně uklizené. Po takové megaakci, jakým Masopust bývá, je to přímo hrdinský čin. Další, kdo na naše zkoušení dlouho nezapomene, je asi správce kulturního domu. Přestože šel spát nad ránem a kvůli nám spal pouze pár hodin, vydržel s námi bez reptání až do páté hodiny odpolední. Komu čest, tomu čest - loučenští (paní uklízečko, pane správče, pane starosto a další), děkujeme za Vaši vstřícnost a pohostinnost, a až přijde čas, určitě se Vám přijedeme s naší hrou představit.