Letos je to deset let, co Milada Ryšavá z Vestce spolu s dalšími nadšenci založila ochotnický soubor V.O.S.A. a stala se principálkou. Jak vidí deset strávených let spolu se svými ochotnickými kolegy, jsme se jí zeptali na sobotní oslavě, tak zvaném Vosím rojení ve Vestci.

Vaše činnost není určitě jen
 o divadle.

Určitě. Ale teď tady mám lidi, kteří mají skvělé nápady. Dokáží si i napsat scénář. My vlastně už dnes hrajeme vlastní hry. Hlavně nám pomohl režisér Edward Tomas 
z Prahy, který nám dal ty správné „oči". Jak se podívat na to představení a jak ho zrežírovat a uchopit. To nám strašně chybělo, protože jsme všichni amatéři. Pomohl nám s hrou V levé poledne. Dneska už je to úplně jiná hra, než v tom roce 2007, kdy jsme s hrou začínali. Dříve to bylo spíše odříkávání textu, dneska to více hrajeme.

Co je na amatérském divadle nejhezčí?

Když se sejdeme, tak si to užíváme. Když to zkazíme, všichni vědí, že jsme dobrovolníci, amatéři a všichni si to užíváme, včetně lidí, kteří přišli. A lidé chtějí vidět spíš komedie, takže se soustřeďujeme výhradně na komedie.

Kolik jste jich za tu dobu udělali?

Začali jsme Dívčí válkou, pak jsme rok neudělali nic nového, dva roky na to jsme udělali pohádku pro děti. Tu jsme si také napsali a snažili jsme se, aby byla také vtipná i pro dospělé. Dohromady jsme udělali tak šest her určitě. Když jsme měli vánoční rojení, tak jsme tam sehráli celého Mrazíka. Rok na to jsme měli kouzelnické rojení a zahráli jsme Červenou Karkulku a dneska to hrajeme jako pohádky pro dospělé.

Jak to vlastně všechno vzniklo?

Když jsem se před jedenadvaceti lety přestěhovala do Vestce, tak už tehdy jsem slýchávala, že tu bývávali ochotníci. Například pan Klásek, podle kterého máme pojmenovanou cenu. A že tu žádný spolek není. Jednou mě to přestalo bavit a řekla jsem dobře, tak založíme divadlo, nikdo se k tomu nemá. Jenomže pak přišly v lednu 2003 povodně, takže to trošku usnulo. Pak chtěl starosta udělat benefiční den a na něm poděkovat všem záchranářům a dobrovolníkům. 
A protože jsme se bavili 
v hospodě o divadle, tak nasliboval i divadlo. Pozval dokonce i novináře, takže jsme si řekli, že ho v tom nenecháme. Shodou okolností jsem se zrovna dívala do kroniky. Třináctého března jsme se sešli, rozhodli se, že budeme hrát Dívčí válku. Nejprve jsme hráli chlapi ženské role a ženské chlapské role, ale po měsíci jsme zjistili, že to nejde. Na to musíte něco umět. Takže jsme se vrátili ke klasickému obsazení. 
A měli jsme kliku, protože každý člověk vystihoval charakteristiku té své postavy.

Kdo přišel s nápadem hrát Dívčí válku?

Já už nevím, jak to bylo, ale líbilo se nám to, že je to takový odlehčený kus a není složitý na interpretaci.

Kde jste sehnali scénář?

Přímo jsme napsali Františku Ringo Čechovi, sehnali jsme ho přes divadlo. On nám Dívčí válku poslal, i nějaké další hry s tím, že tři hry můžeme hrát bez tantiemů.

Kolik jste Dívčích válek za dobu své existence odehráli?

Dneska jsem to zrovna počítala, tak asi třicet pět. 
V pátek jsme měli obnovenou premiéru.

Co připravujete v nejbližší budoucnosti?

Asi si odpočinout. (smích). Teď jsme dodělali pohádku Upečené štěstí, to nás také trochu vyčerpalo. Vloni jsme měli premiéru hry A léta běží. Teď přemýšlíme o další hře s menším obsazením. Chlapi by moc rádi udělali převzatou hru Šťovík a pečené brambory, která je o fotbalistech.